Poor heart - 5. část - Pavučina lží

22. března 2014 v 16:30 | Michelle |  Poor heart




,,Kájko," oslovil starší pán svou dceru, která ruku v ruce kráčela se svým přítelem po obchoďáku. Nechápala co tady dělá a z části se za něj teď před Dominikem styděla. Ještě víc se ale nakonec styděla za to, že se za něj stydí.
,,Tati," usmála se a podívala se na Dominika. Cítila z něj udivení, zaraženost a z malé části také pohrdání.
,,Dobrý večer," pozdravil Karolinin otec Dominika, natáhl k němu ruku a podíval se na svou dceru ,,nepředstavíš nás?"
,,Jo. Jo, jasně.." zakoktala se Karolína.
,,Tati, tohle je Dominik, můj přítel. Dominiku, tohle je můj táta, Pavel." představila svého otce, ne moc hrdě. Dominik nechápavě vrhl pohled na svou přítelkyni a pak i na jejího otce. Ošuntělé kalhoty; bunda, která už nejspíš něco zažila a nakonec ta otřesná taška.

Ondřej se soustředil na puk v polovině ledové plochy. Podíval se na svého bratra v bráně a nakonec se rozjel pro puk. Hokejkou kotouč nabral a ujížděl směrem k bráně. Když konečně vypálil, vystřelil kotouč do ochrané sítě. Otočil se, vyjel zpátky za polovinu ledové plochy a totéž opakoval s dalším kotoučem. Tentokrát byl ale úspěšnější a puk skončil v lapačce jeho bratra.
Trenér znepokojeně sledoval svého svěřence ze střídačky. Popadl lejstra a něco si poznamenal. Ondřej vyjel potřetí, ani tentokrát však nedosáhl takového výsledku, jaký si vysnil. Rozjel se proti mantinelu a silně o něj udeřil hokejkou.
,,ROZBIJEŠ TO!" zaječel trenér.
Kousek od trenéra stála Petra. Pobaveně sledovala jak Ondřej bublal a vlastně si docela připouštěla, že v tom má prsty ona. Bavila jí myšlenka na to, že Catherine asi nebyla zase tak klidná jak se tvářila.
,,Musíš trénovat, Ondro!" zachichotala se a opřela se o mantinel.
,,Petro?" ozval se Dominik poté, co si sundal masku a dojel ke střídačce.
,,Co kdyby ses odporoučela a šla si prozkoušet ty svoje cypaté tanečky?"
,,Hm.. Vlastně nechápu proč se na takovou nulu dívám, aspoň se zahřeju.." přikývla a pohrdavě se na Dominika usmála.
,,Žejo. Takhle jenom stojíš a blbě kecáš.." utřel jí nakonec, sedl si na lavičku a napil se. Po chvíli za ním dorazil Ondřej. Znatelně vyčerpaný.
,,Nevypadáš zdravě.."
,,Protože jsem si nikdy nemyslel, že mi může tak chybět. Víš co jsem si chvíli myslel? Že mi bez ní bude líp. Když mi dala tu facku, tak jsem jí vlastně skoro nenáviděl. A pak mi začala chybět. Její ostřé řeči, smích, prostě celá Catherine.."
,,Najde se jiná Catherine.."
,,Do té doby budeme hrát druhou ligu.." poznamenal Ondřej a chlustl vedle sebe.
,,Pokud tě miluje, vrátí se.."
,,Já jí miluju.." opáčil Ondřej.
,,Jo, to jí Petra popsala, jak moc jí miluješ.."
,,Asi se už nevrátí.." zaskřehotal až tím začal být otravný i trenérovi, který celý rozhovor slyšel. Nechápal co to kousek od něj sedí za padavku.
,,Musíš myslet pozitivně a ona se vrátí. Chápeš? Prostě musíš myslet na to, že se vrátí a stane se to. Když budeš myslet na to, že se nevrátí a ona se doopravdy nevrátí, může tě těšit aspoň to, že jsi měl pravdu.." poučil ho zcela vážně Dominik.
,,No ne, vážně. Já se byl s Karolínou projít v nákupáku. Potkali jsme tam nějakého chlapa. Hele, potkat ho na zastávce, dám mu dvacku ať si koupí něco na zahřátí. Čistej houmles.."
,,Věřils v to, že to byl houmles a on to byl houmles?" zasmál se Ondřej nad svým vtípkem ze soudku 'Pobav se sám' a znova své puse odlehčil chlustním na zem.
,,Něco lepšího. Byl to její fotřík.."
,,Říkala, že pracuje ve firmě. Tak by jeden čekal, že to byl manažer.."
,,Nevypadal na manažera.." poznamenal Dominik.
,,Hele, vole.. Poslouchej se.." zavrtěl hlavou Ondřej, vstal a pomalu mířil do šaten. Dominik mu byl v patách.
,,Další věc co mě zaráží je, že Karolína tvrdila, že bydlí na Ládví a že má tu firmu kousek od baráku.. Hele, my jsme byli na Chodově a ona brebentila něco o tom, že šel asi z práce domů.."
,,Tak šel nakoupit nebo něco, neřeš sračky. To ti jde o hadry jejího fotra?"
,,Ne. Jenom vypadal docela chudobně. Táta by nad ním asi ohrnoval nos.."
,,Tátovi může bejt úplně u prdele outfit fotříka tvý holky.."
,,Jasně, ale.."
,,Drž hubu. Sice mi chybí ta povrchnost, kterou Catherine přímo vyzařovala, ale to neznamená, že jí musíš dohánět. Neřeš hovna. Užívej si toho, že máš někoho kdo tě miluje a koho miluješ ty.."
Dominik si odfrkl a zabouchl dveře do šatny, jelikož byli poslední.

V pokoji bylo hromové ticho. Karolína svou práci do školy sepla pomocí "koníka" a uložila jí na svůj stůl ve svém pokoji. Mohlo být kolem 11 večer a jelikož se tak před 3 hodinami vrátila z brigády, byla utahaná. Rozpustila si vlasy, které celou noc týrala v drdolu a protáhla se.
,,Kájo.." vyrušil jí hlas, který šel ruku v ruce s klepáním. Do jejího pokoje vešel její otec.
,,Tati?" usmála se ,,Děje se něco? Posaď se.." kývla hlavou ke své posteli.
,,Jaký jsi měla den?"
Blondýnka mávla rukou.
,,Hádám, že tě nebude zajímat moje povídání o šamponech a sprcháčích.."
,,No, asi bych tomu moc nerozuměl. Chtěl jsem ti už včera říct, že Dominik na mě působil zvláštně.." poznamenal.
,,Zvláštně?" zopakovala.
,,Mile ale zároveň tak trochu povrchně.."
,,To se ti zdá.." přesvědčila svého tátu i sebe samotnou. Ne. Co spolu byli, nikdy nesoudil lidi podle peněz, nezačne s tím ani teď.
,,Možná máš pravdu. Chtěl bych tě o něco požádat.." začal opatrně.
Karolíně bylo jasné, že nepřišel jenom kvůli Dominikovi. Otevřela zásuvku ve stole a vytáhla čtyři pětisetkorunové bankovky.
,,Víc teď nemám.." dodala popravdě, když je vkládala svému otci do dlaní.
,,Já ani víc nechci. Jenom.. abys tomu rozuměla, máma teď potřebovala peníze na léčbu a nevyšlo nám to. Hned jak to bude možné ti to vrátíme.." řekl a vážně to tak myslel. Karolína si byla vědoma toho, že tyhle peníze už nikdy neuvidí. Neviděla už nikdy žádné peníze, které rodičům půjčila, ale nikdy to ani nijak zvlášť neřešila. Byla rodičům vděčná za to, že jí dali živost, za to, že jí celý její život podporovali, do 18 šatili a živili a peníze považovala jenom za zlomek toho všeho jak by se jim mohla odvděčit.

,,Skoro jsem tě měl.." zasmál se Pierre a plácl si s patrně stejně starým řidičem černého Porschete. Prohrábl si své krátké blonďaté vlasy a ohlídl se za sebe. Konečně do cíle dorazil i Ondřej. Zabodl svoje auto na kraji a vystoupil. Nebyl ani zdaleka poslední, ale byl nebývale pomalý.
,,Táhneš se jako smrad.." zasmál se zase blonďák směrem k Ondrovi, kterej se tvářil pořád stejně tragicky.
,,K tobě se to ještě nedoneslo?" zeptal se překvapeně, sundal si kapuci u černé mikiny a vytáhl iPhone z kapsy černých kalhot s nízkým rozkrokem.
,,Že jsi přetáhl nějakou roztleskávačku? Hele, sestra kvůli toho probrečela jeden večer. Druhej večer to bylo samý: coureur de jupons, crétin, je déteste lui.. (*děvkař, kretén, nenávidím ho).
A jestli to chceš slyšet, měl jsem chuť ti rozbít hubu, ale tohle už jsem jednou udělal a doplatila na to ona. Bylo to sice 10 let zpátky, ale i tak. Tohle je mezi váma, nechci se do toho míchat.. "
,,Francouzsky mě naučila jenom základy, ale předpokládám, že tohle milý slůvka nebyly.."
,,Ne." zavrtěl hlavou Pierre a vytáhl z kapsy vibrující mobil.
,,Zrovna volá.." poznamenal ,,Oui? Je suis à l'écoute!(*Ano? Poslouchám!)"

Vypadala jako vyměněná. Byla celá v černém. Na nohách měla černé balerínky, černé jeany, koženou bundu a jako doplněk jí sloužily černý šátek a sluneční brýle, které měla ve vlasech zastrčené jako náhradu za čelenku. Táhla svůj kufr po letišti, u ucha si držela telefon a snažila se rodičům ve spěchu vysvětlit, že přiletěla v pořádku do Prahy. Potřebovala si zavolat taxíka a tak se snažila hovor s rodičema zkrátit na co nejkratší dobu.
,,Catherine!" ozvalo se za ní. Neotáčela se. Neslyšela to a možná ani nechtěla.
,,Catherine!" ozvalo se znovu. Otočila se spousta lidí, ale Catherine stále nic. Nakonec ukončila hovor a začala ťukat číslo taxislužby. Ihned toho nechala, když po pohledu ven uviděla dlouhou frontu taxíků. Zavrtěla hlavou, proč jí to nenapadlo dřív a upalovala k autům
,,Catherine!" křikl Ondřej znovu a běžel přes dav lidí. Zdržovali ho a naopak Catherine pomáhal náskok, který měla. Posadila se do žlutého auta, které s ní bylo v cuku letu pryč. Tahle snaha o romantické přivítání mu nevyšlo. Naštvaně odhodil puget rudých růží do nejbližšího koše a mířil zpátky ke svému autu. Odcházel stejně poníženě jako po prohrané hře. I tohle by se dalo přirovnat ke hře. První třetinu vyhrála Petra, druhou Catherine a konec třetí byl v nedohlednu, pokud tedy nepřeslechl sirénu hlásající konec.

Dominik vezl Karolínu svým autem. Rozhodli se projít se noční Prahou a pak si dát někde jídlo.
,,Víš co mě napadlo?" zeptal se a ztlumil song To be with you od Mr. Big, který zrovna hrál v rádiu.
,,Povídej.." usmála se na něj.
,,Chtěl bych poznat tvé rodiče.."
Karolína těžce polkla.
,,Není to brzo?"
,,No, hele.. Naši už tě znají, tak já myslím, že ani ne.." pronesl s jistou ironií v hlase.
,,Dobře.." povzdychla si a cítila, jak divoce jí tluče srdce.
,,Co třeba příští víkend?" navrhl.
,,Tak to snad necháme na našich, ne? Oni si neválej celej týden šunky jako ty. Potřebujou si taky odpočinout.." vystartovala.
Dominik se na Karolínu odměřeně podíval, ale hned zase hlavu natočil zpátky tak, aby viděl na cestu.
,,Stalo se s tebou něco?"
,,Co se mělo stát?"
,,Poslední dobou se chováš divně.. Jako bys to už ani nebyla ty.." zavrtěl hlavou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Přečetl/a jsem 5. část.

Ano.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama