Poor heart - 6. část - Power play

27. března 2014 v 21:56 |  Poor heart


V kavárně touto dobou klasicky nikdo nebyl a dnes tomu nebylo jinak. Karolína seděla u okna a pozorovala, jak kapky deště bubnují o sklo.
,,Dáte si ještě něco?" zeptala se znovu servírka, které už pomalu začínalo vadit, že půlhodiny pocucává jedno capuccino a nepřítomně hledí do okna.
,,Ne, zatím ne." zopakovala svou stálou odpověď. Konečně bouchly dveře, do kterých vešla Catherine. Sundala si kapuci na své černé mikině, která byla vevnitř příjemně plyšová a světlá. Na kapuci byly jemné uši. Karolína se musela usmát, ale taky v duchu trochu zasmutněla. Jak dlouho to je, co si naposledy koupila něco pěkného na sebe? Ne proto, že by to potřebovala. Jen tak, protože se jí něco zalíbilo.
,,Ahoj.." pozdravila Catherine a posadila se.
,,Ahoj.. "
,,Dobrý den, mohu vám něco nabídnout?"
,,Capuccino.." kývla Catherine a servírka jí v duchu proklela. Tyhle zákazníky, kteří tady dohromady utratí 40 korun jí byl čert dlužen!
Karolína si složila ruce na stůl. Měla toho tolik o čem chtěla mluvit, ale nejdříve musela vyřídit to, s čím jí poslal Dominik.
,,Jak ses měla ve Francii?"
,,Ona už je to docela dlouhá doba, co jsem tam byla, ale myslím, že tam se člověk nemůže mít špatně..." pokusila se o úsměv.
,,Předpokládám, že kvůli toho jsi mě tady nevytáhla."
,,Ne. Hele, já vím, že mi do toho nic není.. A pokud k tobě mám být upřímná, ani to tak úplně není moje iniciativa, ale Dominik už se na Ondru nemůže dívat.. Prý mají v klubu nějakého kluka, který začíná v piku a Ondra se se ním docela tahá.. Vedle toho dočela casto sedává se skleničkou.. Za nás za oba tě chci požádat, abys Ondrovi ještě dala šanci, nebo mu aspoň pomohla z těch sraček, ve kterých teď je.."
,,Máš pravdu, nic ti do toho není.." uznala Catherine ,,Navíc, Ondra už je pro mě minulost.. Už týden jsem šťastně zadaná.."
,,Bum." okomentovala si to pro sebe Kája a napila se už docela studeného capuccina. Záviděla Catherine její teplý nápoj, který jí servírka právě přinesla. Zatřásla hlavou, když si uvědomila kolik jí toho teď závidí. Hnědovláska pomalu začala chroupat sušenku, kterou měla v ceně capuccina a tím jakoby tahala za nervy servírce, která se na sobě za barem nesnažila nic dát znát.
,,Úspěšný manažer, kterýmu je sice přes 30, ale na překonání bolesti, kterou mi zasadil Ondřej, na to on stačí.." poznamenala a vlastně si uvědomila, že přesně takhle ho bere. Žádná láska ani nic víc.
,,Škoda, už jsem si začínala zvykat na to, že budeme rodina." usmála se Kája a stejně tak i na Catherine viděla náznak úsměvu.
,,Co Domča?" zeptala se a zamíchala lžičkou své capuccino.
Karolinin úsměv zmrzl. Jakoby si vzpomněla na všechny ty problémy, které jí přivodily její klamné iluze, kterýma ho zásobovala. Kéž by jí tak Catherine mohla pomoct. Měla přesilu v tom, že měla rodiče na míle daleko, v tom, že byla bohatší a ve spoustě dalších věcí..
,,Mohla bys pro mě něco udělat?"

Dominik po očku sledoval Ondru, který si na mobilu psal jako zběsilý. Nenápadně se mu podíval na displej a nestačil se divit. Jedna zpráva za druhou - většina z nich od holek.
,,Takže už jsi na Catherine zapomněl?" zeptal se spíš potěšeně.
,,Nestarej se." zavrčel Ondřej a dál si zprávoval.
,,Když teď máme volnej ker, rád bych něco podnikl, co takhle pozvat nějaké lidi?"
,,To by šlo. Pozvu nějaké buchty.."
,,Skvělý.." přitakal Dominik a byl rád. V podstatě všechno nasvěčovalo tomu, že jeho bratr na dobro zapomněl na Catherine a tím pádem si o něj nemusí dělat starosti. Zhruba za hodinu už byl dům plný lidí. Alkohol tekl proudem, Karolína na jídelním stole vykládala pizzy, které před chvílí doručil poslíček a celý dům ohlušovala taneční muzika. Do obýváku nakoukla Catherine. Nasadila neutrální výraz, když viděla Ondřeje jak tančí v obložení bárbínek. Hlavou jí blesklo, že se asi nepoučil.
,,Catherine!" zakřičel Dominik, čápl brunetu za ruku a vytáhl jí na terasu.
,,Co tady děláš?"
,,Psal jsi mi, už jsi zapoměl?" zarazila se a položila na zahradní stůl nějaké frisca. Jedno zrovna otevřela pomocí otvíráků, které na tom samém stole leželo a napila se.
,,Už jsi mluvila s Ondrou? Třeba by tě rád viděl.."
,,Tancuje tam s nějakýma holkama, tak jsem ho nechtěla rušit.." odpověděla zcela chladně. Rozpráskly se dveře od terasy, do kterých se sotva vešel Ondřej, který už byl v lehce podnapilém stavu a neubránil se jekotu:
,,Catherine!!" zaječel a skočil jí kolem krku tak, že měla problém to vybalancovat.
,,Jo, volá tě Karolína.." poznamenal k Dominikovi a počítal s tím, že se vytratí. Počítal správně.
,,Taky tě ráda vidím.." pronesla k Ondrovi.
,,Můžeme jít dovnitř? Je mi zima.."
,,Já bych se radši koukal na hvězdy.." zavrtěl nesouhlasně hlavou a přehodil přes Catherine svou oblíbenou mikinu ve stylu baseballového týmu amerických univerzit. Byla modrá, jen rukávy měla světlé a na místě srdce měla znak.
,,Žádné nejsou. A taky už bych měla jít.."
,,Nikam nepůjdeš, Catherine! Teď jsi přišla a nemůžeš jít, chápeš?! My dva si musíme promluvit.."
,,Ondro, máš slušně naváto.. Doprovodím tě do pokoje a půjdeš spát,.. A až se vyspíš, klidně mi zavolej a můžeme si promluvit.."
Možná, že kdyby byl střízlivý, asi by se moc divil, jak se jeho bývalá přítelkyně změnila. Těžko říct, jestli jí změnila návštěva rodičů (což bylo vzhledem k tomu, jak často jezdila do Paříže velmi málo pravděpodobné), nový přítel, nebo bolest kterou jí způsobil Ondřej.
,,Chci si promluvit teď!" vykřikl Ondřej. To už Catherine otevírala dveře do obýváku a táhla ho za ruku po schodech do pokoje. Zavřela za nima dveře, které se hned znova otevřely a vběhl dovnitř někdo z Ondrova týmu.
,,Jsem slyšel.."
,,Vypadni!" přibouchla mu hnědovláska dveře před nosem a šťouchla do Ondry tak, aby se položil na postel.
,,Catherine!!" zakřičel a chtěl vstát.
,,ŠŠŠŠŠššš..." zašeptala a sklonila se nad něj. Chvíli si hleděli do očí a pak se Ondřej konečně odhodlal jí políbit. Krátce si opláceli své polibky a pak to přerušila.
,,Promiň.." šeptla a v mžiku oka byla pryč.

Karolína chvíli zírala na displej svého mobilu a snažila se vzdálit se do co nejtišší místnosti. Nakonec přejela prstem po displeji a přijala hovor od svého otce.
,,Tati?" křikla do telefonu zabouchla za sebou dveře koupelny.
,,Karolíno, dojeď domů.. Mámě se přitížilo.. volal jsem rychlou.."
Skoro spadla na zem.
Dominik přišlápl pedál od plynu a nehledě na to, že překročil dovolenou rychlost a do všeho přejížděl přes křižovatku kde byly zastaveny semafory, byl si vědom toho, že riskoval. Na tváři měl naštvaný výraz.
,,Tady vlevo.." šeptla a podívala se na Dominikův naštvaný výraz ve tváři. Zabrzdil před sanitním vozem a ještě než stihl vypnout motor, Kája vyběhla z auta ke vchodu, ze kterého zrovna záchranáři táhli lehátko směrem k sanitce.
,,Mami.." zakřičela a vzala jí za ruku.
Dominik se rozhlížel po té díře, ve které Karolína bydlela. Modrý majáček se odrážel v oknech bytů všude naokolo a ve většině z těch oken také koukali lidi. Tohle byl ten zrenovovaný panelák na Ládví? S novou fasádou? Popošel k lehátku na kterém táhli Kájinu mámu.
,,Kájko.." zašeptala vyděšeně její máma a podívala se na Dominika.
Naložili jí do sanitky, ani se spolu nestihly rozloučit.
,,Pojedeme za ní. Tvůj táta pojede taky?" kývl ke vchodu, kde stál její otec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Přečetl/a jsem 6. část.

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama