Poor heart - 7. část - V pozadí mysli

30. března 2014 v 12:19 | Michelle |  Poor heart


Karolína seděla u nemocniční postele své maminky a držela jí za ruku. Byla celá bledá, vlasy měla od pohledu zničené a nevyživené. Rakovina si vybírala svou daň.
,,Mami.." zašeptala. Její maminka se pokusila o úsměv. Úsměv, který Káju skoro rozplakal. Proč sakra trávila každou volnou chvíli pryč, s někým, kdo se jí přestal ozývat potom, co zjístil, co je doopravdy zač a kde bydlí? Proč nezůstala raději s ní? Musela přece vědět, že tady nebude dlouho.. Hlavou jí běžely výčitky a zároveň myšlenky na Dominika, který se jí dlouho neozval. Líbla svou mámu na tvář a pohladila jí po obličeji.
,,Mám tě ráda, maminko.."

Catherine ležela nahá v peřinách a narozdíl od svého přítele, který hned po milování usnul, ona spát nemohla. Na nočním stolku jí vibroval mobil. Natáhla pro něj ruku a zatvářila se udiveně, když zjístila, že se jí snaží dovolat Ondřej. Zabalila se do peřiny a odešla do koupelny, ve které se zamkla. Sjela po kachličkách až na zem a konečně hovor přijala.
,,Ano?"
,,Ahoj.." ozval se jeho příjemný hlas, který teď Catherine spíš bolel. A vůbec měla pocit, že jí tenhle kluk způsobuje poslední dobou samou bolest. Odešla od něj protože jí zabolela jeho nevěra. Teď se k němu přece nemůže vrátit, když konečně našla někoho, kdo jí doopravdy miluje.
,,Catherine.." zašeptal ,,..strašně mi chybíš.."
Kousla se do rtu a mlčela. Vlastně měla pocit, že tohle všechno dělá jenom na truc. Najednou cítila, že jí taky chybí. Nebo si to jenom vsugerovala?
,,Já vím.." snažila se najít v sobě zbytky hrdosti. Rozhodně neměla v plánu mu skočit do náruče.
,,Necháš mě se trápit? Oba víme, že mě taky miluješ.. že ti chybím..a že na mě pořád myslíš"
,,Nevíme. Nevíš vůbec nic.."
,,Tak mi to vysvětli. Zajdeme na večeři.."
Prohrábla si své tmavé vlasy a pak si do levé dlaně schovala část své tváře.
,,Netrap mě.." promil po chvíli ticha.
,,To ty trápíš mě.. Nemyslíš, že jsi mi ublížil už dost?!" rozohnila se, když v tom jí přerušil hlas z chodby.
,,Catherine!" křičel její přítel.
,,Musím končit." vyhrkla.
,,V 8 tě vyzvednu.." řekl nakonec a počkal až ukončí hovor.
Lenka nesla tác s jídlem a opatrně našlapovala na každý schod, který jejich točité schodiště obsahovalo. Vůbec se jí nelíbilo, že se Dominik zavřel u sebe v pokoji a týden nevyšel nikam. Ani na trenink, ani na zápas, vážně nikam.. S nikým nekomunikoval, jeho odpovědi byly většinou jednoslovné. Položila tác na skřínku, zaklepala, otevřela dveře Dominikova pokoje a vešla. Ležel na posteli, na břiše měl položený notebook a hrál nějaké střílečky.
,,Nemáš hlad?"
Beze slova zavrtěl hlavou.
,,Nechceš mi říct co se stalo?"
Reagoval totožně.
,,Domčo.." povzdychla si.
,,Jsem tvoje máma. Dost mě trápí, když tě vidím zničeného.."
,,Nejsem zničený." dočkala se od něj po dlouhé době věty.
,,Ale nepřipadáš mi šťastný.. Ani Ondra není.."
,,A mám se z toho posrat? To je snad jeho věc, ne? Každý dělá boty a každý za to musí nést zodpovědnost.."
,,Taky jsi něco provedl?"
,,NE! Jenom jsem se nějakou dobu tahal s holkou, která o sobě tvrdila jak není bohatá a jak její otec nemá svou firmu, když ve skutečnosti je to pražská lůza a její fotr dělá účetního v Tescu! Ještě nějaké otázky?!"
,,Kája?" zeptala se soucitně a přizpůsobila tomu i svůj výraz v obličeji.
,,Jo, Karolína.." přikývl a semkl si k sobě rty.
,,Domčo, vždyť.. peníze nejsou všechno. Ta holka je strašně hodná a má tě určitě moc ráda.."
,,Mne nebo naše peníze? I kdyby nebyla tak chudá.. Proč mi lhala? Já už jí teď nemůžu věřit.."
,,Víš co? Nech to být.. časem přijdeš na to, co dál.. a radši se najez, ať nemáš vředy.." usmála se Lenka a podsunula Dominikovi tác s jídlem. Po dlouhé době i na jeho tváři viděla úsměv.

Líbal jí po krku a jeho ruce bloudily po jejím štíhlém těle. Už se ani nezkoušela bránit. Odemkla dveře bytu, Ondra jí vzal do náruče, nohou zabouchl dveře a nesl Catherine do ložnice. Raději nepřemýšlela nad tím, jak hloupý nápad to byl. Už jenom to, že s ním šla na večeři a nakonec ho přitáhla do bytu svého nynějšího přítele. Sundal z ní triko a její hrudník zasypával polibky. Snažila se mu přes hlávu přetáhnout triko, ale moc jí to nešlo a tak jí pomohl. Přitáhla si ho k sobě a začala ho líbat. V duchu na sebe byla trochu naštvaná. Prošlo mu to tak snadno.. Ozvalo se bouchnutí dveří.
,,Miláčku.." zakřičel Catherinin přítel.
,,Jirka je tady..!" odstrčila ho od sebe a natáhla se pro triko, které si nestačila obléct.
Jiří otevřel dveře a nasupeně se na ní podíval.
,,Není to tak jak si myslíš!" vykřikla a vyskočila k němu.
,,To je on? Ten kretén a idiot, o kterém jsi mi vyprávěla?!" zeptal se podrážděně a měl co dělat aby Ondrovi zrovna jednu nestřelil.
,,Jirko.." zašeptala a vzala ho za ruku.
,,Cahterine, víš co seš? Seš obyčejná coura.." vpálil jí do obličeje, což pro Ondru bylo něco podobného jako zamávat před býkem červenou látkou.
,,A ty nula," usmál se na něj klidně. V tu chvíli po něm Jirka vystartoval a ani si neuvědomil jak nulová je jeho šance z toho všeho vyjít jako vítěz.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama